Mnozí lidé by strašně rádi vlastnili a chovali doma vlka. Ale člověk nikdy nemůže vlastnit svobodné divoké zvíře. Vlk je stejně svobodný jako člověk. To máme společné. Člověk může s vlkem jen za určitých okolností sdílet společný prostor, ale i to má svá pravidla a omezení. Pro valnou většinu lidí by to bylo soužití v omezeném prostoru příliš náročné. Zavřít vlka v malém výběhu znamená jediné - věznit ho. Naštěstí (zjednodušeně řečeno) se kdysi skupina vlků rozhodla sdílet společnou cestu s lidmi dobrovolně a oběma stranám to vyhovovalo. A tak z divokého vlka postupem času vznikl domestikovaný pes, pro kterého není problém žít trvale po boku člověka v člověčím prostředí.
Psů "vlčí vhledu" je hned několik...
- Indiánský pes (NAID)[non FCI]
- Československý vlčák (CSW)
- Sarloosův vlčák (SAW)
- Aljašský malamut (AM)
- Sibiřský hasky (SH)
- Grónský pes (G)
- Západosibiřská lajka
...ale každý z nich má jinou povahu. Takže si předem musíte ujasnit, jakou povahu u svého "vlka domácího" chcete. Všichni mají víceméně vlčí původ, včetně dvou zmíněných saňových psů, byť by tam byl už jeho divoký prapředek hodně vzdálený.
Nejvíce je vlčí povaze blízký Saarloosův ovčák a musí se tak i vychovávat. Je dobrý společník pro celou rodinu i k dětem dětí, ale je svobodomyslný, tvrdé příkazy nesnáší, při střetu se bude snažit vycouvat a nejít zbytečně do konfliktu. Nebude-li majitelem pochopena jeho "vlčí" povaha a nabídnuta mu hned od začátku laskavost a otevřené srdce, může psychicky trpět a následně utíkat z pozemku.
Československý vlčák je pracovní plemeno, zvládne služební výcvik, zkoušky i obranu. Hlídá a ne ke každému bude přátelský. Je lépe bude-li mít jen jednoho pána, který se mu bude věnovat.
Hasky a malamut jsou dobří pracanti i milí společníci. Dobře vycházejí se všemi členy rodiny, včetně dětí. Jsou výborní společníci na výlety. Nehlídají, s každým se rádi pomazlí. Cvičit s nimi obranu nedoporučuji. Oni se k ní vycvičit dají, ale potíž je v tom, že to pro ně není jen "hra". Berou to naprosto vážně. Takže figurant pak má často smůlu i mimo cvičák a to může být při jejich síle docela závažný problém. Případný zájemce o tuto plemeno musí počítat i s tím, že nudící se seveřan může mít občas zálusk na domácí zvířectvo.
Probíral jsem se současnými trendy kam směrují chovy jednotlivých "vlku-podobných" plemen psů. Pokud budeme srovnávat s vlkem karpatským, pak skutečně vzhledově "nejvlkovitější" jsou některé chovné linie Československého vlčáka. Tohle plemeno má podobnost s vlkem konec konců i zakotvenou ve standardu.
U Saarloosova vlčáka míří současný trend především k produkci jeho hnědé variety, zatím co zbarvení šedivé je víceméně bráno jako nutné zlo a na okraji zájmu. Bohužel hnědý saarloos s hnědým nosem se mě osobně zrovna moc nelíbí, protože má k vzhledu přírodního vlka dost daleko. Tento chovatelský trend mě docela mrzí, protože co do povahy je saarloos "nejvlkovitější", takže v šedé varietě by se skutečně mohl stát pro české chovatele tím pravým "vlkem domácím". Sarrloosů je v ČR málo, takže výběr toho správného vlčího "šediváka" by vyžadoval značnou trpělivost i finance.
Seveřáci jsou z "vlku-podobných" plemen psů typičtí nejméně, ale je jich relativně dost a tak je z čeho vybírat. Třeba v malamutech není problém vybrat psa s typicky vlčí kresbou obličeje. Bohužel konstitučně to bude stále malamut. Tj. masivní kompaktní pes čtvercového formátu s ocasem neseným nad hřbetem. Nicméně je také krásný a kdo si ho pořídí určitě nebude litovat, protože malamut je "pan pes" - hrdé zvíře s vlastním názorem (stejně jako vlk).
Čistokrevný Hasky bude ve srovnání s karpatským vlkem vždy subtilnější, lehčí i když budete vybírat z velkých jedinců. Problém může být také s obličejovou kresbou, většinou se na ní (ve srovnání s některými malamuty) vyskytuje méně odstínů šedé a spodní bílá část často dosahuje až nad oči nebo černošedá tvoří výrazné pruhy až na nos, což pro "vlka" není zcela typické. Barva očí seveřanů je v čistokrevném chovu podle standardu stanovena zásadně "nevlčí", buď tmavě hnědá, u SH je povolená i modrá (ale až po hnědé). Několikrát jsem na svodu viděl i malamuta s jantarovýma či čistě žlutýma očima. Což znamená, že se tato "vlčí" varianta občas geneticky vyskytne. Byl nádherný, mohl jsem na něm oči nechat. Ale bohužel, standard je standard a tak byl poradcem chovu nekompromisně vyloučený.
Dalším seveřanem je grónský pes. Co o něm napsat? Po těch letech, co jsem měl tu čest se s nimi poznat, snad jednou větou - trošku "divočejší" malamut. Neúnavný a odolný pracant, domácí mazel i zlatíčko. Ale jinak zásadový pes, co si nekompromisně a s řádně vyceněnými zuby umí sjednat ve své smečce pořádek a náležitý respekt. Platí pro něj totéž, co pro ostatní seveřany - smutno jednomu psu samotnému. Člověk i přes všechnu dobře míněnou snahu je na psí hry, honičky, válení a pošťuchování přeci jen pomalý a neohrabaný partner, aby se mohli náležitě vydovádět.
americký indiánský pes NAID[non FCI] má vzhledově k vlku také hodně blízko. Alespoň pro ty, kterým jsou blíže k srdci "vlci" se světlejší obličejovou maskou (např. smečka Monty Sloana či smečka J.+J. Dutcherových).
Je odolný, na stravu nenáročný, pracovitý, vytrvalý, pozorný, inteligentní, narozdíl od "seveřanů" fixovaný na majitele a k cizím lidem nedůvěřivý, "hlídací". Bohužel jsem se zatím nedopátral nikoho, kdo by tohle plenemo v ČR choval, uvažoval o jeho dovozu nebo se je (po vzoru chodského psa) pokoušel "zrekonstruovat".
Poznámka:
Je dobré zmínit jednu pozitivní vlastnost "vlčích" plemen psů - že při své velikosti jsou hodně úsporní na krmivo. Zejména markantní je to u Sibiřského haskyho. Moje osobní zkušenost je, že naše někdejší fena německého ovčáka (bez většího fyzického zatížení) musela dostávat stejnou porci, s jakou běžně vystačili dva tažní haskyové (konkrétně pes a fena) v pravidelném tréningu. Pokud uvážíte, že bude psa živit celý jeho život, je i to také argument, o kterém je dobré něco vědět.