Slim-Jim pro CB

expedice-bílý-tesák    technika    antény    Slim-Jim pro CB

Úvodem:

Jednou z tzv. nezkrácených antén o délce lambda půl je také anténa Slim-Jim. Název vznikl podle jejího tvaru, protože připomíná úzce napsané písmeno „J”, ale v hantýrce této anténě většinou nikdo neřekne jinak než „slimák”. Jako anténa o délce zářiče lambda-půl nepotřebuje žádnou protiváhu ani radiály, což je výhodou. Pro budení na vysokoimpedančním konci využívá laděné vedení a tím odpadají veškeré cívky, které jsou mezi domácími bastlíři značně neoblíbené. Při dodržení rozměrů je to anténa spolehlivá, plně srovnatelná s továrně vyráběnými anténami, s nízkým úhlem vyzařování a díky své úzkopásmovosti je i méně náchylná na průmyslové rušení. Její výhodou je přímo uzemněný zářič, což ji dává větší odolnost proti nežádoucím účinkům statické elektřiny za bouřky. Nejznámější verzí této antény je varianta z ploché televizní dvoulinky. V tomto provedení je skladná, snadno přenosná a tím oblíbená především při radioamatéreském použití na výletech v přírodě. Zde zveřejněné rozměry jsou určeny pro stavbu antény k CB radiostanicím 27 MHz a to jak k mobilním, stacionárním, tak samozřejmě i k ručním. Po přepočítání rozměrů lze však tento typ „dvoulinkové” antény použít pro libovolné frekvence od 25 do 250 MHz a při použití kvalitnějšího materiálu ještě výše. Její stavba samozřejmě nemusí vycházet jen z použití televizní dvoulinky. Bude-li vyrobena z masivních trubek, může sloužit jako odolná anténa stacionární, jen její rozměry musí být oproti dvoulince přimeřeně korigovány. Takto masivní a důkladně provedená anténa (narozdíl od většiny průmyslově prodávaných antén) ustojí i přímý zásah průměrně silného blesku.

Systém:

Anténa se skládá ze dvou částí. Hlavní částí je samotný zářič dlouhý 5250 mm. V tomto případě je tento úsek získaný paralelním spojením obou vodičů staré ploché televizní dvoulinky. Kdo by neměl dostatek dvoulinky, může tuto část nahradit i jedním měděným vodičem silným 1 až 2 mm. Energie do takto vzniklého zářiče je přiváděna druhým úsekem dvoulinky o délce 2350 mm. Tato kratší část je velmi důležitá, protože přetransformovává nízkou impedanci koncového stupně radiostanice a koaxiálu (50 ohmů) na vysokou impedanci (cca 2,3 kiloohmu), kterou pro svou funkci potřebuje samotný zářič. Transformace proběhne zcela přirozenou cestou, má-li vedení správnou délku, v tomto případě blízkou délce lambda čtvrt. Protože máme jen jeden zářič, zůstává druhý konec napájecího vedení přestříhntý, zatím co první drát pokračuje na oba paralelně spojené vodiče samotného zářiče. Anténa je v místě, kde se oba funkční úsekystýkají velmi citlivá na blízkost cizích vodivých a feromagnetických předmětů. Proto dbáme, aby se zde nezdržovala voda nebo jiná elektricky vodivá věc, například nevhodně řešená opěra. Transformační úsek 2350 mm je na svém začátku připojen ke koaxiálu RG58. Při připojování si dobře povšimněte, že středový drát koaxiálu vede na ten vodič dvoulinky, který je předčasně ukončen a nepokračuje na samotný zářič. Ač se to zdá na první pohled nelogické, právě v tomto je ten vtip a podstata dobré funkce.

Schéma:

Schema závěsné antény Slim-Jim vyrobené z ploché televizní dvoulinky 300 ohmů

Materiál:

Na výrobu budete potřebovat černou plochou dvoulinku o impedanci 300 ohmů, která se v minulosti používala jako svod od televizních antén. Bohužel v obchodě ji už nekoupíte. Na internetu se sice prodává její čtyřistapadesátiohmová obdoba, ale ta je hodně drahá. Naštěstí se dá ještě stará televizní dvoulinka objevit zapomenutá tu a tam na půdě nebo ji zahlédnete vyhozenou na skládce elektroodpadu. Kromě dvoulinky budete potřebovat koaxiál o impedanci 50 ohmů. Pro terénní použití vyhoví černý kabel RG58 s plným dielektrikem. Kupte jej jen tak dlouhý, kolik budete potřebovat od antény do stanice. Naplánujte si to bez zbytečných spojů, propojovacích konektorů a dalších ozdobiček, ať se vyvarujete zbytečných ztrát energie ve spojích. Pro běžnou praxi vyhoví libovolně zvolená délka koaxiálu, pokud nepřekročí 15 metrů. Pro přesnější měření SWR můžete zvolit některou z těchto délek koaxiálu: 3,66 m nebo 7,33 m nebo 11 m nebo 14,7 metrů. Délky jsou zvoleny tak, aby vedení bylo násobkem lambda-půl a při zkracovacím koeficientu koaxiálu RG58 se chovalo jako tzv. opakovač impedance. To znamená, že se k SWR-metru připojeném mezi radiostanici a začátek koaxiálu vedoucího k anténě přenáší na měření stejná impedance, jaká je v místě spoje koaxiálu s dvoulinkou Slim-Jima, i když do toho bodu měřidlo fyzicky umístit nelze. Měření vyladění antény je pak přesnější. Na konec koaxiálu bude zapotřebí sehnat vhodný konektor. Pro mobilní radiostanice zakupte konektor typu PL, pro stanice ruční typu BNC (bajonet) nebo TNC (závit), podle toho jaku máte konkrétní stanici.

Výroba:

Starší dvoulinku nejprve dobře prohlédněte, případně proměřte, zda není někde přelomená nebo není prodřená izolace. Po povrchu plast dobře omyjte vodou se saponátem a zbavte ji povlaku prachu i ulpělých vodivých sazí. Dvoulinku ustříhněte na délku 7,7 metru (nešeženete-li potřebný kus v celku, můžete jej pečlivě spájet z několika kratších úseků). Pak dle schématu vyřežte vyznačené části izolace, obnažte vodiče, přerušte či naopak spojte jednotlivé úseky, tak jak je na obrázku naznačeno. Koaxiál připojte skutečně tak, jak je namalováno - tedy, že leží podél jen jednoho vodiče dvoulinky, konkrétně toho, co probíhá nepřerušeně celou délkou antény. Při pájení pozor na zkraty a propálení izolace mezi pláštěm a středovým vodičem koaxiálu.
Nejprve spájejte všechny spoje pláště koaxiálu a dvoulinky, aniž byste připájeli středový vodič. Na druhou stranu koaxiálu připojte konektor. Nyní proměřte žárovkovou zkoušečkou koaxiál současně i s konektorem, zda není středový vodič zkratovaný na plášť či naopak a zda je dokonale připojený konektor. Je-li vše v pořádku, teprve nyní připojte středový vodič koaxiálu k dvoulince (na bod 160 mm vzdálený od kořene). Pro větší pevnost v místě spojů a odboček můžete v těchto úsecích koaxiál zakapat tavným lepidlem, omotat izolační páskou nebo stáhnout do samosmršťovací bužírky.

Popis naladění:

Anténa se ladí zkracováním vodiče volného ramene. Zkracováním vodiče se bude zvětšovat původní mezera 12mm uvedená na nákresu. Při prvním zapojení anténa většinou vykazuje poměrně nepříjemné SWR někde v hodnotách nad 2,5. Při odstřihávání vodiče a zvětšování mezery z původních 12mm výše se postupně SWR zlepšuje, tedy klesá k číslu 1. Situaci je zapotřebí kontrolovat v celém kanálovém rozsahu radiostanice (typicky přepínáním mezi kanály 40 a 41 u osumdesátikanálového síbíčka). Na většině "prototypů" bylo zapotřebí postupným odstřiháváním mezeru zvětšit z původních 12mm až na cca 65mm. Zkracujte jen po jednotlivých centimetrech. Začátečníky upozorňuji, že při měření SWR musí být anténa zavěšena ve volném prostoru, obdobně, jak bude zavěšena při vysílání - tj. svisle, vysoko nad zemí, co nejdále od vodivých či trvale vlhkých předmětů či kmenů živých stromů (vést anténu souběžně po dobře vysušeném dřevěném bidle, trámu aj. nevadí). V žádném případě ji při pokusech, ladění či vysílání nesmíte nechat jen ležet vedle stanice na zemi nebo jen tak z lenosti napnout narychlo mezi vrata a plot sotva metr nad zemí, ani se jí dotýkat rukou.
Pokud s anténou budete chtít pracovat na 40-ti kanálech, podaří se naladit SWR v celém rozsahu od 1:1 do 1:1,3. Budete-li s ní však chtít zvládnout rozsah 80-ti kanálů, budete se muset v okrajových částech pásma smířit že SWR bude nabíhat až k poměru 1:1,5. I když ani tato mírně zhoršená hodnota nemá na dosah zásadnější význam, nalaďte si anténu tak, aby nejnižší hodnota SWR ležela poblíž vašich nejoblíbenějších CB kanálů. Pokud anténa nevykazuje horší poměr SWR než 1:3, můžete na ni s kliným svědomím vysílat bez nebezpečí, že to ublíží radiostanici.

Slim-Jim jako anténa do terénu:

Úsek antény s délkou 5,25m, který pracuje jako půlvlnný zářič, musí být umístěný vždy svisle nebo jen nepatrně šikmo. CB se vysílá na vertikální polarizaci. Pokud to nedodržíte a natáhnete ji vodorovně, bude vás protistanice (se svislou anténou) slyšet několikanásobně slaběji. Napájecí úsek s délkou 2,35m je také vhodné vést svisle, ale nezbytná podmínka to není, protože tato část není hlavní zářič. Když to situace nedovoluje a není možné horní konec antény zavěsit dostatečně vysoko, může bez obav vést spodní část antény šikmo nebo dokonce i vodorovně, třeba pouhý metr na zemí, ale nesmí na ní ležet. Anténu můžete zavěsit svisle do koruny stromu co nejdál od kmene, či ji natáhnout podél suchého dřevěného bidla a vztyčit. Může také viset z provazu napnutého mezi dvěma vysokými stromy.

Dvě verze zavěšení antény Slim-Jim na strom

Protože je jedno, zda visí nahoru či dolů, můžeme ji naopak se stejným úspěchem spustit hlavou dolů z ochozu rozhledny nebo, jak ukazují následující obrázky vystrčit z okna tak, že bude napájecí úsek zalomený do tvaru písmene L. Její konec by se však nikdy nesmí dotýkat přímo větve či jiného předmětu. Zavěšení se musí provést pomocí suchého provázku nebo raději silonu tak, aby konec dvoulinky byl od místa zavěšení vzdálený alespoň 15 až 20 cm.

Slim-Jim jako náhražka domovní antény:

Provozovatelé CB stanic, kteří často mění svoje stanoviště (pronájmy, internáty, koleje, ubytovny, hotely aj.) jsou většinou odkázáni na všemožná provizoria. Nezřídka pro nepochopení majitelů domů, kteří jim nedovolí postavit řádnou anténu. Pak to řeší nouzově např. magnetkou přilepenou na parapetu nebo zkoušejí jiné, ne příliš ideální konstrukce. Většinou se jedná o tzv. elektricky zkracované antény, ať již je to Boomerang nebo právě různé typy autoantén. Je logické, že účinnost elektricky zkrácených antén je podstatně menší, než elektricky nezkrácených, o nedostatečnosti parapetů a okenních rámů jako účinné protiváhy ani nemluvě. V takové situaci pro ně může být anténa typu Slim-Jim mnohem lepší řešení, než výše zmiňované znásilňování magnetky. Dvoulinku stačí před vysíláním vhodně zavěsit z okna a co nejvíce vzdálit od stěny domu. To, že je zavěšena hlavou dolů vůbec nevadí.

Podepření tyčkou z parapetu.      Podepření tyčkou z praporového držáku

Anténu je potřeba podepřít, aby byla volně v prostoru a neležela na zdi. Opěru lze přisvorkovat k parapetu (nebo zasunout do držáku na prapory pokud se na domě od dob minulého režimu ještě zachoval). Elektricky nevodivou oporu je však potřeba ukončit kvalitním izolačním materiálem, protože se dotýká antény v hodně citlivé oblasti). Plně vyhoví část z okolí hrdla PET-láhve, které narazíme na dřevěnou tyčku, v plastu prořízneme oválné otvory, kterými se dvoulinka provleče.

Opěra z konce PET-láhve

Spodní konec je vhodné něčím zatížit, protože výkyvy při větru a zejména střídavé přibližování zářiče ke stěně bude anténu rozlaďovat a dvolinka zmítaná větrem by navíc značně mělila směr vyzařování. Je logické, že anténa ve stínu vysoké budovy bude mít horší parametry než na otevřeném prostranství, ale výsledek bude vždy lepší, než průmyslově vyráběné balkónové antény, protože alespoň délka zářiče je plnohodnotná, nezkrácená.

Slim-Jim jako spolehlivá záložní anténa:

Anténu Slim-Jim lze použít pro případ, když vypoví službu hlavní CB anténa na domě. A měl by ji mít doma ve skříni schovanou prakticky každý síbíčkář - připravenou pro různé nečekané krizové situace, při opuštění domu s ní může vyrazit ihned do terénu. Ten, kdo ji vyzkoušel spolu s malou ruční radiostanicí místo původního pendreku či teleskopu, mi dá určitě za pravdu, že se dosah stanice zněkolikanásobí. I těm, kteří používají radiostanici výhradně v autě (např. řidiči kamiónů), doporučuji vozit sebou smotané „kapesní“ provedení antény Slim-Jim. Moc místa nezabere a vždy vám může dobře posloužit.

[autor: OK2TAR]


[ zpět na hlavní stránku ] - [ Co je to CB-rádio ]