Úvodem:
Jednou z nezkrácených antén o délce lambda půl je také anténa Slim-Jim. Název vznikl podle jeho tvaru, protože připomíná úzké písmeno „J”, ale v hantýrce této anténě většinou nikdo neřekne jinak než „slimák”. Jako anténa o délce zářiče lambda-půl nepotřebuje žádnou protiváhu, což je výhodou. Pro budení na vysokoimpedančním konci využívá laděného vedení a tím odpadají veškeré cívky, které jsou mezi domácími bastlíři značně neoblíbené. Při dodržení rozměrů je to anténa spolehlivá, plně srovnatelná s továrně vyráběnou anténou, s nízkým úhlem vyzařování, díky úzkopásmovosti méně náchylná na rušení průmyslové. Její výhodou je přímo uzemněný zářič, což ji dává určitou odolnost proti nežádoucím účinkům statické elektřiny. Nejznámější verzí této antény, je varianta z ploché televizní dvoulinky. V tomto provedení je skladná, snadno přenosná a radioamatéry oblíbená i na výletech v přírodě. Zde zveřejněné rozměry jsou určeny pro stavbu anténu k občanským CB radiostanicím 27 MHz a to jak k mobilním a stacionárním, tak samozřejmě i k ručním. Po přepočítání rozměrů lze tento typ „dvoulinkové” antény použít pro frekvence od 25 do 250 MHz a při použití jiného materiálu ještě výše. Její stavba není samozřejmě omezená jen na výrobu z televizní dvoulinky. Bude-li vyrobena z masivních trubek, může sloužit jako odolná anténa stacionární, jen její rozměry musí být oproti dvoulince přimeřeně korigovány.
Systém:
Anténa se skládá ze dvou částí. Hlavní částí je samotný zářič dlouhý 5250 mm, v tomto případě pro jednoduchost získaný paralelním spojením obou vodičů staré ploché televizní dvoulinky. Kdo by jí neměl dostatek, může tuto část nahradit i jedním měděným vodičem silným 1 až 2 mm. Energie do tohoto zářiče je přiváděna druhým úsekem dvoulinky o délce 2350 mm. Tato část je velmi důležitá, protože přetransformovává nízkou impedanci koncového stupně radiostanice (50 ohmů) na vysokou impedanci (cca 2,3 kiloohmu), jakou potřebuje samotný zářič. Transformace proběhne zcela přirozenou cestou, má-li vedení potřebnou délku, v tomto případě blízkou délce lambda čtvrt. Protože máme jen jeden zářič, zůstává jeden konec napájecího vedení přestříhntý, zatím co druhý pokračuje na již zmíněné oba paralelně spojené vodiče samotného zářiče. Protože je anténa právě v místě, kde se obě části stýkají velmi citlivá na přítomnost nežádoucích předmětů, dbáme, aby se (pokud toto místo izolujeme) zde nezdržovala voda nebo jiná elektricky vodivá věc, například nevhodně řešená opěra. Transformační úsek 2350 mm je na svém začátku připojen ke koaxiálu RG58. Při připojování si dobře povšimněte, že středový drát koaxiálu vede na ten vodič dvoulinky, který je předčasně ukončen a nepokračuje na samotný zářič. Ač se to zdá na první pohled nelogické, právě v tomto je ten vtip a podstata dobré funkce.
Schéma:
Materiál:
Na výrobu budete potřebovat černou plochou dvoulinku o impedanci 300 ohmů, která se v minulosti používala jako svod od televizních antén. Bohužel v obchodě ji už nekoupíte. Na internetu se sice prodává její čtyřistapadesátiohmová obdoba, ale ta je drahá. Naštěstí se vhodná dvoulinka dá ještě dnes objevit zapomenutá tu a onde na půdě i se starou televizní anténou nebo ji zahlédnete vyhozenou na skládce elektroodpadu. Dále budete potřebovat koaxiál o impedanci 50 ohmů. Pro terénní použití vyhoví černý kabel RG58 s plným dielektrikem. Kupte jej tak dlouhý, jaký budete potřebovat až k napojení do stanice bez zbytečných spojů a propojovacích konektorů, ať se vyvarujete zbytečných ztrát energie ve spojích. Pro běžnou praxi vyhoví libovolně zvolená délka koaxiálu, pokud nepřekročí 15 metrů. Pro přesnější měření SWR můžete zvolit některou z těchto délek koaxiálu: 3,66 m nebo 7,33 m nebo 11 m, případně i délku 14,7 metrů (délky jsou zvoleny tak, aby vedení bylo násobkem lambda-půl při zkracovacím koeficientu koaxiálu RG58 a k SWR-metru se přenášela stejná impedance, jaká je v místě spoje koaxiálu s dvoulinkou, kam měřidlo fyzicky umístit nelze). Na konec bude zapotřebí sehnat vhodný konektor. Pro mobilní radiostanice použijte konektor typu PL, pro stanice ruční typu BNC nebo TNC.
Výroba:
Starší dvoulinku nejprve dobře prohlédněte, případně proměřte, zda není někde přelomená nebo prodřená izolace. Po povrchu ji dobře omyjte vodou se saponátem a zbavte ji povlaku prachu a vodivých sazí. Dvoulinku ustříhněte na délku 7,7 metru (nešeženete-li potřebný kus v celku, můžete jej pečlivě spájet z několika kratších). Pak dle schématu vyřežte vyznačené části izolace, obnažte vodiče, přerušte či spájejte jednotlivé úseky, tak jak je na obrázku naznačeno. Koaxiál připojte skutečně tak, jak je namalováno - tedy, že leží podél jen jednoho vodiče dvoulinky, toho co probíhá nepřerušeně celou délkou antény. Při pájení pozor na zkraty a propálení izolace mezi pláštěm a středovým vodičem koaxiálu. Nejprve spájejte všechny spoje pláště koaxiálu a dvoulinky, aniž byste připájeli středový vodič. Na druhou stranu koaxiálu připojte konektor. Nyní proměřte koaxiál (současně s konektorem), zda není středový vodič zkratovaný na plášť a naopak, zda je dokonale připojený konektor. Je-li vše v pořádku, teprve nyní připojte středový vodič koaxiálu k dvoulince (na bod 160 mm vzdálený od kořene). Pro větší pevnost v místě spojů a odboček můžete v těchto úsecích omotat dvoulinku izolační páskou nebo stáhnout do samosršťovací bužírky.
Popis naladění:
Anténa se ladí zkracováním vodiče volného ramene. Zkracováním vodiče se bude zvětšovat původní mezera 12mm. Při prvním zapojení anténa většinou vykazuje poměrně nepříjemné SWR někde v hodnotách nad 2,5. Při odstřihávání vodiče a zvětšování mezery z původních 12mm výše se postupně SWR zlepšuje. Situaci je zapotřebí kontrolovat v celém rosahu. Na většině "prototypů" bylo nutno postupným odstřiháváním mezeru zvětšit až na cca 65mm. Zkracujte jen po jednotlivých centimetrech. Odstříhávejte a měřte tak dlouho, až má anténa minimální SWR uprostřed rozsahu a na obou koncích pásma se stejnoměrně zvětšuje. Anténa je úzkopásmová, SWR 1 v celém rozsahu proto nedocílíte. Začátečníky upozorňuji, že při měření SWR musí být anténa zavěšena ve volném prostoru, obdobně jak bude při vysílání (v žádném případě ležet vedle stanice na zemi, či být napnutá jen tak narychlo mezi vraty a plotem necelý metr nad zemí) a pod. Pokud s ní budete chtít pracovat na 40-ti kanálech, podaří se naladit SWR v celém rozsahu od 1:1 do 1:1,3. Budete-li s ní však chtít zvládnout rozsah 80-ti kanálů, budete se muset v okrajových částech pásma smířit že SWR bude nabíhat až k poměru 1:1,5. Ač to na dosah nemá zásadnější význam, nalaďte anténu tak, aby nejnižší hodnota SWR ležela poblíž vašich nejoblíbenějších kanálů. Pokud anténa nevykazuje horší poměr SWR než 1:3, můžete na ni s kliným svědomím vysílat.
Slim-Jim jako anténa do terénu:
Úsek antény s délkou 5,25m, který pracuje jako půlvlnný zářič, musí být umístěný vždy svisle nebo jen nepatrně šikmo (CB vyžaduje vertikální polarizaci). Napájecí úsek s délkou 2,35m je také vhodné vést svisle, ale nezbytná podmínka to není. Když to situace nedovoluje a není možné horní konec antény zavěsit dostatečně vysoko, může vést spodní část šikmo nebo dokonce i vodorovně. Anténu můžete tedy zavěsit svisle do koruny stromu, či ji natáhnout podél suchého dřevěného bidla. Může také viset z provazu napnutého mezi dvěma vysokými stromy.
Protože je jedno, zda visí nahoru či dolů, můžeme ji naopak se stejným úspěchem spustit hlavou dolů z ochozu rozhledny nebo, jak ukazují následující obrázky vystrčit z okna tak, že bude napájecí úsek zalomený do tvaru písmene L. Její konec by se však nikdy nesmí dotýkat přímo větve či jiného předměru. Zavěšení se musí provést pomocí suchého provázku či silonu tak, aby konec dvoulinky byl od místa zavěšení vzdálený alespoň 15 až 20 cm.
Slim-Jim jako náhražka domovní antény:
Provozovatelé CB stanic, kteří často mění svoje stanoviště (pronájmy, internáty, koleje, ubytovny, hotely aj.) jsou většinou odkázáni na všemožná provizoria. Nezřídka pro nepochopení majitelů domů, kteří jim nedovolí postavit řádnou anténu. Pak to řeší nouzově např. magnetkou přilepenou na parapetu nebo zkoušejí jiné, ne příliš ideální konstrukce. Většinou se jedná o tzv. elektricky zkracované antény, ať již je to Boomerang nebo právě různé typy autoantén. Je logické, že účinnost elektricky zkrácených antén je podstatně menší, než elektricky nezkrácených, o nedostatečnosti parapetů a okenních rámů jako účinné protiváhy ani nemluvě. V takové situaci pro ně může být anténa typu Slim-Jim mnohem lepší řešení, než výše zmiňované znásilňování magnetky. Dvoulinku stačí před vysíláním vhodně zavěsit z okna a co nejvíce vzdálit od stěny domu. To, že je zavěšena hlavou dolů vůbec nevadí.
Anténu je potřeba podepřít, aby byla volně v prostoru a neležela na zdi. Opěru lze přisvorkovat k parapetu (nebo zasunout do držáku na prapory pokud se na domě od dob minulého režimu ještě zachoval). Elektricky nevodivou oporu je však potřeba ukončit kvalitním izolačním materiálem, protože se dotýká antény v hodně citlivé oblasti). Plně vyhoví část z okolí hrdla PET-láhve, které narazíme na dřevěnou tyčku, v plastu prořízneme oválné otvory, kterými se dvoulinka provleče.
Spodní konec je vhodné něčím zatížit, protože výkyvy při větru a zejména střídavé přibližování zářiče ke stěně bude anténu rozlaďovat a dvolinka zmítaná větrem by navíc značně mělila směr vyzařování. Je logické, že anténa ve stínu vysoké budovy bude mít horší parametry než na otevřeném prostranství, ale vždy lepší, než mnohé drahé průmyslově vyráběné balkónové antény.
Slim-Jim jako spolehlivá záložní anténa:
Anténu Slim-Jim lze použít pro případ, když vypoví službu hlavní CB anténa na domě. A měl by ji mít doma ve skříni schovanou prakticky každý síbíčkář a připravenou pro různé nečekané krizové situace, při opuštění domu s ní může vyrazit ihned do terénu. Ten, kdo ji vyzkoušel spolu s malou ruční radiostanicí místo původního pendreku či teleskopu, mi dá určitě za pravdu, že se dosah stanice zněkolikanásobí. I těm, kteří používají radiostanici výhradně v autě (např. řidiči kamiónů), doporučuji vozit sebou smotané „kapesní“ provedení antény Slim-Jim. Moc místa nezabere a vždy vám může dobře posloužit.
[autor: OK2TAR]