Dvoulampovka RETRO

expedice-bílý-tesák    technika    ostatní    Dvoulampovka retro

Mnozí radioamatéři skladují v dílničce či po půdách různé "haraburdí" vymontované z kdoví čeho. Schovávají je z piety, protože často jde o technicky velmi zajímavé součástky. Jenže ladem ležící součástky nikomu nic neřeknou, nemají dostatečnou vypovídající hodnotu o tom co umí a proč se v té či oné době vyráběly. Další generace pak takovou krabici naditou pravými skvosty bezostyšně hodí do popelnice, aniž by se zajímala o její obsah. Zkuste z nich raději dát dohromady něco užitečného. Něco, co už samo o sobě "hovořit" může a dokáže i "oslovit". Něco, kde se mohou ty jednotlivé zajímavosti v plné míře uplatnit a mít smysl. Není to jen "prznění" součástek, jak mnozí sběratelé tvrdí. Ona i amatérská konstrukce, když je provedena s citem pro věc, může mít svou historickou cenu. Už jen tím, že je to jedinečná, neopakovatelná ruční řemeslná práce konkrétního člověka. No schválně řekněte - kdo to za pár desetiletí bude umět postavit?

Je to už pár let, co jsem se i já prohrabával v jedné své papírové krabici:
...ejhle, klobouček na lamelovou elektronku uvniř s odporem a kondenzátorem, zde zase cívková souprava Palafer a odlaďovač, pertinaxový diferenciální kondenzátor, jakési zdířky s přepínacími kontakty a velký reproduktor Telefunken s budící cívkou...
Napadlo mě, jen tak pro radost, postavit si z toho dvoulampovku - pěkně postaru. Začal jsem bádat nad různými schématy zapojení, která se v průběhu času objevila v továrních přístrojích i amatérských konstrukcích. Různé zajímavé dílčí uzly, které jsem tam našel, jsem pak začal skládat do jednoho celku. Až nakonec vznikla tato dvoulampovka s velmi pěkným přednesem.

Schéma zapojení

Vylepšená dvoulampovka
(kliknutím zvětšit)

Vstupní část

Signál vstupuje do přijímače buď z venkovní drátové antény nebo když banánek není zasunutý, zdířka přepne kontakt, který připojí vstup přijímače přes vysokonapěťový kondenzátor 100pF/3000V~ na fázi síťového přívodu, který svou délkou poslouží jako náhražková anténa. Není to nic nového, tento způsob řešení býval v minulosti u elektronkových přijímačů zcela běžný. Obvyklým způsobem je zapojený i odlaďovač. Tedy paralelní ladící obvod, ovládaný ručně uživatelem na zadní straně přístroje, který se naladil na nejsilnější středovlnnou rozhlasovou stanici. Tím došlo k jejímu výraznému zeslabení na úroveň stanic ostatních, takže je zbytečně nepřehlušovala a neprolínala po celém pásmu. Pro střední a dlouhé vlny je použitá cívková souprava Palafer Mignon a pro krátké vlny ručně vinutá cívka, jakási obdoba Palafer Kolibri, kterou jsem v originále nesehnal.

Obě soupravy jsou s čtyřpolohovým vlnovým přepínačem zapojeny téměř standardně - dlouhé vlny / střední vlny / krátké vlny / gamofon. Až na to, že byl doplněn proměnný kondenzátor 500pF pro ruční nastavení velikosti anténní vazby a dva odpory 5K a 10K, které mají za úkol mírně zatlumit anténní vinutí cívkové soupravy a zrovnoměrnit ručně nastavenou anténní vazbu v celém rozsahu obou vlnových rozsahů SV a DV. Proměný kondenzátor je styroflexový nikoli pertinaxový. Zde je zapotřebí vysokofrekvenčně kvalitní kondenzátor (v tom ohledu pertinaxový příliš nevyniká a použít vzduchový by nebylo praktické - je velký a má uzemněnou kostru). Pokud není rotor kondenzátoru izolovaný od hřídele, musí být celý kondenzátor upevněný na izolační podložce a opatřený izolovaným knoflíkem. Nebo ještě lépe, když je kondenzátor poháněný přes izolační plastovou spojku dlouhou prodlužovací hřídelkou, která sama o sobě je na průchodu přes kostru ukostřená kovovým pouzdrem (nerozlaďuje to přiblížení ruky ke knoflíku).

Hlavní ladící kondenzátor je robustní vzduchový, pokud možno keramikou izolovaný, opatřený přesným lankovým, třecím nebo planetovým převodem, aby bylo možné stabilně a s dostatečnou jemností ladit i na přeplněném krátkovlnném pásmu. Kdo by se chtěl spokojit jen s poslechem na DV, SV, může pochopitelně použít i kondenzátor jiný, horší nebo bez převodu, ale z mého pohledu by byla škoda zbytečně se připravit o možnost příjmu na KV, když ho tento přístroj docela dobře zvládá. Často lépe, než kde který současný, rádoby "světový" přijímač.

Pro rozsah krátkých vln není použito anténní vinutí soupravy Kolibri, ale je použita kondenzátorová anténní vazba přes trymr 30pF. Při nastavení trymru na hodnotu od 5 do 10pF pak umožňuje dvoulampovka celkem solidní poslech i modulace SSB, která se v době, kdy byla souprava navržena a vyráběna, prakticky neexistovala. Vy však díky této drobné úpravě dokážete celkem obstojně na dvoulampovku poslouchat nejen rozhlasové stanice, ale i stanice radioamatérské. Horní rozsah pásma se nastavuje pomocí dalšího dolaďovacího trymru 30pF. Spodní konce pásem se nastavují pomocí šroubovacích jader cívkové soupravy tak, aby odpovídaly standardním rozsahům SV a DV na stupnici, tak jak bývá u radiopřijímačů zvykem a u krátkovlnné cívky stlačováním nebo roztahováním závitů.

Detekční stupeň (audion se zpětnou vazbou)

První elektronkou je VF pentoda AF7. Použil jsem ji záměrně, protože je to jedna z posledních elektronek vyvíjená skutečně ještě pro audiony a také proto, že mám k elektronkám s lamelovou paticí určitý citovo-estetický vztah, i přes tisíce dalších nedostatků, které měly (špatný kontakt v soklu, uvolňování tmelu, oprýskávání metalizace, odpadávání čepiček aj.) Vy v zapojení můžete klidně použít jakoukoli nepřímožhavenou pentodu, kterou budete mít k dispozci. Určitě najdete vhodější než já. Přednostně zkuste vybrat nějakou pentodu s přímou charakteristikou (EF12, 6F36, 6F32, EF184), ale když nebude zbytí, vyhoví i pentoda-selektoda (AF3, EF13, EBF11, EF22, EF80, 6F31, EBF80, EF183). Pokud má elektronka přívod řídící mřížky na čepičce, pak je mřížkový odpor a kondenzátor vestavěný přímo do čepičky, což snižuje šanci na pronikání síťového brumu do elektronky.

Odpor 3K v anodě nahrazuje anodovou VF tlumivku a umožňuje odebírat VF signál na diferenciální kondenzátor, který jeho poměrnou část navrací do ladícího obvodu a druhou část zatlumuje do země. Díky tomu je zpětná vazba nastavitelná ve velmi širokých mezích a s menším vlivem na ladící obvod, než by bylo při použití prostého jednoduchého kondenzátoru. (Pokud diferenciální kondenzátor nemáte, nezbude vám než použít obyčejný pertinaxový nebo styroflexový kondenzátor jednoduchý. Použít v tomto zapojení klasický dvojitý ladící kondenzátor nelze, protože obě jeho sekce se zasouvají současně, zatímco v diferenciálního kondenzátoru se jedna sekce zasouvá a druhá se v ten samý okamžik vysouvá.) Pro řízení zpětné vazby se přednostně používaly kondenzátory pertinaxové, protože pertinax měl horší vysokofrekvenční vlastnosti a mírné zatlumení obvodu snížilo riziko různých parazitních oscilací. Současně měl pertinax oproti styroflexu dobré kluzné vlastnosti, takže kondenzátor se častým používáním neopotřebovával a bezpečně izoloval vysoké anodové napětí od cívkové soupravy. Rotor nebo hřídel kondenzátoru zpětné vazby musí být také dobře odizolovaný od kostry i od knoflíku (stejným způsobem, jako bylo popsáno u kondenzátoru pro anténní vazbu).

V anodovém okruhu elektronky je pracovní odpor rozdělený na dvě části. Jednak na 50K, pak na M22 a dále je tu kondenzátor 10nF. To rozdělení a blokování kondenzátorem způsobuje, že zátěž v anodě je kmitočtově závislá a lépe zesiluje nízké kmitočty, což se projevuje barvitější reprodukcí basů. Výškový rozsah zůstává nedotčený. Tím se tato úprava liší od běžné tónové clony s kondenzátorem (která umí jen výšky tlumit, ale basů, pokud nezvýšíte hlasitost v reálu nepřidá). Napájení anody i stící mřížky je blokováno velkými svitkovými nebo krabicovými olejovými kondenzátory 2x 1M. Záměrně zde není použitý elektrolytický kondenzátor i když by byl menší. Elektrolytické kondenzátory během času vysychají, zejména v horkých elektronkových zařízeních a v tomto případě si nemůžeme dovolit ani ztrátu kapacity, ani navýšení parazitní indukčnosti. Projevovalo by se to brumem, snížením zesílení stupně a různým nežádoucím zakmitáváním či záludnými přechodovými jevy.

Pásmová propust

První stupeň je s druhým stupněm provázaný přes kondenzátory. Napevno je vřazen kondenzátor 550pF (470...780pF). Přes něj však dokáže procházet pouze vyšší část řečového spektra, nízké kmitočty jsou potlačeny. Tato volba se hodí při poslechu mluveného slova a zvyšuje srozumitelnost u slabých nebo rušených stanic. Naopak pro plnohodnotnou reprodukci hudby se spínačem k prvnímu kondenzátoru paralelně připojí kondenzátor 47nF. Protože oba kondenzátory oddělují vysoké napětí a je nepřípustný jakýkoli parazitní svod, je dobré použít kondenzátor slídový či keramický v kombinaci s kondenzátorem styroflexovým nebo svitkovým olejovým a dimenzovat ho na podstatně vyšší napětí, než se v obvodu vyskytuje, nejméně na 500V=.

Dále následuje filtr složený z odporu M1, 50K a dvou kondenzátorů 180pF a 130pF. Úkolem tohoto filtru je ostré odříznutí všech kmitočtů nad běžně vysílaný rozsah amplitudové modulace. Jednak se tím odstraní nepříjemné hvizdy pronikající do příjmu v nočních hodinách, ale především se zabrání prostupu VF složky na řídící mřížku druhé elektronky. U mnoha přístrojů, publikovaných na internetu, se této filtraci nevěnuje dostatečná pozornost. Bohužel zbytky VF složky se na řídící mřížce usměrňují, vzniká z nich stejnosměrný elektrický potenciál, který může výrazně posunout pracovní bod koncové elektronky a tím i její vlastnosti. Je to zákeřnější ještě tím, že vliv se mění podle toho, jak silná stanice je právě přijímána. Aby mohla koncová elektronka kvalitně a plnohodnotně zesilovat, musí být její pracovní bod přesně daný a předchozím stupněm neovlivnitelný.

Před koncovým stupněm se nacházejí i zdířky, do který je možné připojit gramofon s piezoelektrickou přenoskou, MP3 přehrávač nebo třeba VHF tuner pro příjem FM. Záměrně tu ale není potenciometr hlasitosti. Hlasitost se u tohoto přijímače reguluje nastavením kondenzátoru anténní vazby a kondenzátorem zpětné vazby. Vynecháním potenciometru odpadla jedna z dosti poruchových součástek, která u starých přijímačů způsobovala praskot, chrastění a šumy svým nedokonalým a zoxydovaným dotykem. Hlasitost gramofonu se v takových případech řídila potenciometrem, který byl součástí gramofonového šasi. Dokonce se za první republiky prodával továrně vyráběný bakelitový potenciometr s kolíčky a zdířkami, který se zezadu zasunul do zdířek přijímače a teprve do něj se zapojily banánky kabelu od gramofonu. U moderních zdrojů signálu, např. MP3 přehrávače, hlasitost řídíte přímo na přehrávači.

(V jedinělých případech se může stát, že přehrávač nebude schopen poskytnout dostatečný signál pro vybuzení koncové elektronky na plnou hlasitost a bude potřebovat ještě předzesilovač. Nebo lze slabý signál přehrávače přivést na řídící mřížku první elektronky. Ale pozor, v takovém případě bude pro kvalitní reprodukci zapotřebí přivést na mřížku první elektronky i stejnosměrné záporné mřížkové předpětí. Samozřejmě jen při přehrávání, nikoliv při příjmu.)

Koncový stupeň (zesilovač třídy A)

Koncový stupeň je osazený běžnou koncovou nepřímožhavenou devítiwattovou pentodou. Já jsem použil elektronku AL4, která patří do stejné typové řady jako elektronka AF7, použitá v prvním stupni. Vy můžete použít libovolnou jinou nízkofrekvenční pentodu či svazkovou tetrodu (EL3, EL11, EBL1, EBL21, EL84, 6L31 aj.), vyberte elektronku s dostatečnoou strmostí, abyste získali potřebnou hlasitost bez potřeby dalšího mezistupně. Stínící mřížka elektronky je napájena z plného anodového napětí přes odpor 50 ohmů. Tento odpor funguje tak trochu jako pojistka, ale především slouží k omezení nežádoucích VF zákmitů, které by mohla strmá elektronka produkovat. Tento odpor proto připájejte bezprostředně na sokl elektronky, aby se minimalizovala jeho vzdálenost a nesnižoval účinek.

Anoda elektronky vede na výstupní transformátor. Jedná se o běžný výstupní transformátor používaný v elektronkových rozhlasových či televizních přijímačích. Typické pro něj je, že má jádro EI složené se vzduchovou mezerou, aby mohl dobře pracovat i při stejnosměrné magnetizaci, kterou mu způsobuje průchod anodového proudu. Standardně mají tyto výstupní transformátory na vstupu impedanci 7000 ohmů a na výstupu 5 nebo 4 ohmy. (Jedná se o impedanci, nikoli o ohmický odpor. Elektricky se výstupák chová jako síťový transformátor z 230V~ na cca 6V~...6,5V~.) Primární vinutí transformátoru je přemostěné kondenzátorem 1600pF (1500 až 2000pF), který má za úkol odstranit přepěťové špičky, které by zkreslovaly signál a mohly způsobit i průraz vinutí transformátoru. Kondenzátor musí být dimenzovaný na vysoké napětí, aby se špičkami neprorazil. Polaritu sekundárního vinutí je zapotřebí vyzkoušet tak, aby nedošlo k oscilacím a hlasitému vytí (viz. záporná vazba níže).

Pracovní podmínky elektronky (její mřížkové předpětí) určuje velikost odporu v katodovém přívodu. Zde je použitý odpor 150 ohmů (pokud použijete jinou elektronku, nahlédněte do katalogu a přizpůsobte katodový odpor "Rk" potřebám vámi vybrané elektronky). V minulosti bývalo mřížkové předpětí získáváné různými způsoby, třeba na odporu mezi zápornými vývody filtračních kondenzátorů zdroje a pod. Tyto způsoby však nepovažuji za spolehlivé, ani technicky jednoznačné (na napětí má vliv odběr celého přístroje) a i když se možná zdají někomu jednodušší a lákavější, raději se jim vyhněte.

NF záporná zpětná vazba

Bývá zvykem, že elektrolytický kondenzátor 50MF v katodě elektronky vede na kostru. Lze to použít, ale v mém případě je kondenzátor záměrně vedený až na reproduktor. Elektronka díky tomu přesně "ví", jaký signál se jí podařilo do reproduktoru dostat a jaký ne. Ten který se tam dostal zeslabený (např. vinou nekvalitního výstupního transformátoru), bude elektronkou zesílený víc. Signál kterého je dostatek, bude zesílený méně. Výsledný zvukový projev koncového stupně s touto zápornou vazbou je pak na poslech mnohem vyrovnanější a věrnější, zejména v oblasti nízkých tónů.

Na výstupu koncového stupně jsou zdířky, které umožňují připojit externí reproduktor. Po zasunutí panánků dojde k přepnutí kontaktů na zdířce a vnitřní reproduktor se odpojí. Hudební výkon koncového stupně je něco přes 3 watty. Ale jsou to poctivé watty, kterými vás dokáže rádio doslova "vyřvat" ven z místnosti. Tímto hudebním výkonem může koncový stupeň pracovat trvale. Protože zesilovač pracuje ve třídě A, nelze jej tichým přednesem ani ušetřit, ani zvýšenou hlasitostí přetížit (pouze začne docházet k nepříjemnému zkreslení). Jediné, čeho je třeba dbát, aby nepracoval bez zátěže tj. s odpojeným reproduktorem). V takové situaci při plném vybuzení dochází ke vzniku velkých napěťových špiček a může dpjít k probití primárního vinutí výstupního transformátoru, blokovacího kondenzátoru 1n6 nebo přeskoku jisker od anodového vývodu na patici elektronky.

Usměrňovač (dvoučinný)

Přijímač je napájený ze síťového transformátoru. Elektronky jsou žhavené střídaným proudem, vysoké napětí pro anodový okruh je dvoucestě usměrněné přímožhavenou duodiodou AZ1. Můžete samozřejmě použít takovou usměrňovací elektronku, ketrá bude typově odpovídat elektronkám, které použijete v přístroji vy (např. AZ11, EZ80, 6Z31 aj.) nebo můžete použít selenový usměrňovač (nebo i křemíkové diody (ale doplěné v sérii odporem 560 ohmů, imitujícím vnitřní odpor elektronky). K filtraci jsou použity dva elektrolytické kondenzátory 50M. Mnohé napadne, že cím větší kapacita, tím lepší filtrace. Bohužel elektronce není možné na výstup připojit příliš velkou kapacitu, aby se nezničila nadměrným proudem po zapnutí. Proto 50M nepřekračujte. Někdy se stává, že usměrňovač produkuje rušení, které je v podobě vrčení slyšet na dlouhých vlnách. Často se přisuzuje špatné fitraci, ale bve skutečnosti ji způsobuje sekundární vinutí transformátoru v součinnosti s usměrňovací diodou (vakukovou i křemíkovou), proto je vhodné sekundární vinutí zatlumit pomocí svitkových kondenzátorů 2x 10nF. Tyto kondenzátory jsou však namáhány značným napětím a nezřítka se i probijí. Proto je vhodné osadit je jen v jedné větvi usměrňovače (aby nebyla narušena funkce pojistky) použít dva kondenzátory v sérii (lépe odolávají a i při poruše jednoho je zařízení schopné funkce).

Reproduktor

Jako technickou zajímavost jsem použil dynamický reproduktor, opatřený budící cívkou, namísto dnes běžně používaného permanentního magnetu. Existovaly dva druhy reproduktorů s budící cívkou. Jedny robustní, vinuté poměrně silným drátem, které se zapojovaly do série a procházel jimi celý proud tekoucí do přístroje. A pak druhé, s cívkou mimořádně tenkého drátku s malou spotřebou, které se připojovaly na anodové napětí paralelně. Po mnoha letech přežily většinou jen ty první, zapojované do série. U těch druhých subtilních docházelo dost často k probití zvlhlého vinutí či jeho rozleptání elektrochemickou korozí, kterou způsoboval stejnosměrný proud. Můj reproduktor byl určený pro sériové zapojení. Abych minimalizoval elektrochemickou korozi, rozhodl jsem se zapojit reproduktor do záporné větve usměrňovače, aby vůči kostře bylo minimální napětí. Dbal jsem, aby polarita byla taková, kdy je vnitřní konec cívky spojený s kostrou a vnější jde na záporný pól usměrňovače. To sice znamenalo, odizolovat od kostry plášť prvního elektrolytického kondenzátoru, ale v tom nebyl zásadní problém a neodporovalo to ani historickým vzorům. Budící vinutí nahrazuje v usměrňovači filtrační tlumivku, takže energie pro buzení magnetu vlastně není žádnou ztrátou navíc. Na budící cívku můžete navinout několik závitů kompenzačního vinutí, které zapojíte do série s reproduktorem. Totéž lze udělat, pokud použijete tlumivku. Při vhodné polaritě a vhodném počtu závitů, střídavé napětí na kompenzačním vinutí dokáže "odečíst" zbytkový brum pocházející z usměrňovače, který se do reproduktoru dostal z nedostatečně vyfiltrovaného napájení koncového stupně.

Buzený reproduktor má to kouzlo, že může využívat silnější magnetické pole, než u některých starších reproduktorů dokázaly vytvořit permanentní magnety a díky tomu se stejným signálem hraje o poznání hlasitěji. Pokud použijete reproduktor s permanentním magnetem, musíte buď na místo budící cívky použít tlumivku nebo alespoň odpor cca 5 kiloohmů na 10 wattů. Ať tak či tak, vždy použijte reproduktor velikosti nejméně 20cm, raději velikosti 25cm a umístěte ho do dostatečně prostorné dřevěné skříňky z desek nebo dřevotřísky silné alespoň 20mm. Použitím menšího reproduktoru nebo nevhodné reprobedny zcela znehodnotíte pěkný měkký "lampový" zvuk, který tento radiopřijímač má. Je smutné, že dnešní reproduktory nemají kdoví jakou účinnost a to i přesto, že máme k dispozici mnohem dokonalejší magnetické slitiny. Současní výrobci se prostě spoléhají, že to snadno doženeme výkonem polovodičových koncových stupňů. Jenže ty velké výkony naoplátku vyžadují velké tlumení parazitních kmitů, silné tvrdé membrány, velký zdvih, gumové okraje a masivní centrování kmitaček - prostě začarovaný kruh.

Buzený reproduktor Telefunken

Detaily mechanické konstrukce

Když někdy vidím na internetu novodobé konstrukce s elektronkami, je mi těžko u srdce. Jejich tvůrči totiž často ani vzdáleně netuší, jaké konstrukční zásady by měli dodržovat. Jediný cíl, který sledují, jsou světelné efekty a odlesky, které způsobuje žhavení elektronek. Správný konstruktér však dbá jiných věcí. Těch, které mají vliv na funkci a životnost přístroje. Kvůli obsluze, kvůli zvuku i kvůli chlazení je pro přístroj mnohdy lepší, pokud je orientovan nastojato, tedy dole ovládání, nad ním reproduktor. Pokud vám to snad trochu připomíná stojatou reprobednu, není to náhoda...

vzhled dvoulampovky

Knoflíky hlavních ovládacích prvků se umisťují na přední straně přístroje v řadě dole (aby při jejich ovládání mohla ležet ruka opřená o stůl. Nejčasněji používané prvky jsou na okraji, méně často používané uprostřed. Ty co vyžadují přesné nastavení, dávají se z pohledu obsluhy na okraj pravo. Vlevo na okraji tedy bude diferenciální kondenzátor zpětné vazby, pak více uprostřed kondenzátor anténní vazby, přepínač vlnových rozsahů a zcela vpravo knoflík od převodu na hlavního ladícího kondenzátoru. Méně často používané prvky mohou být i o řadu výš nebo na bočních stěnách (pokud je to účelné z ohledem na vnitřní uspořádání přístroje) - v našem případě síťový vypínač a odlaďovač.

rozložení součástek dvoulampovky

Elektronky musejí být co nejblíže k dírkované zadní stěně, aby se dobře chladily a snadno vyměňovaly. Horký vzduch z elektronek musí mít možnost stoupat nerušeně vzhůru a aby na jeho místo mohl přicházet vzduch čerstvý, studený. Ideálně je dát sokly v jedné řadě a stejně zorientované, nikoli zpřeházeně s ostatními součástkami. Když se na přístroj podíváte zezadu, pak zcela vlevo, nad kostrou, blíž k čelní stěně, bude odlaďovač a na zadní stěně kostřy anténní zdířky. U zadního okraje vlevo elektronka prvního stupně, uprostřed koncová elektronka a od ní vpravo usměrňovací elektronka. Síťový transformátor může být napravo od usměrňovací elektronky (aby byl volič siťového napětí přístupný) nebo za ní, ale vždy musí mít svou cívku zorientovanou tak, aby její osa nemířila na žádnou elektronku (způsobuje to rozechvívání železných součástí a zkracuje životnost elektronky). Elektrolytické kondenzátory musí být schovány za transformátorem nebo odděleny plechem, aby na ně nesálalo teplo z elektronek. Cívková souprava musí být zespodu kostry, aby ji elektronky neohřívaly a nerozlaďovaly. A také co nejdál od síťového i výstupního transformátoru, aby do ní neindukoval rušení. Pokud má reproduktor budící cívku, neuškodí, pokud je umístěna přímo nad koncovou nebo usměrňovací elektronkou a je touto elektronkou za provozu cíleně zahřívána. Za provozu se tím dokonale vysuší a nehrozí ji plíživé poškození stejnosměrnými bludnými proudy.

Výstupní transformátor je potřeba co nejvíce vzdálit od síťového transformátoru (například jeho montáží až nad reproduktor). Pokud to nejde, může se namontovat dolu na kostru nebo i pod kostru zespodu. Dokonce i do bezprostřední blízkosti síťového transformátoru - ale musí se natočit a výškově od kostry podložit tak, aby se transformátory vzájemně neovlivňovaly. To se zjistí tak, že se síťové trafo zapojí do sítě (ostatní vývody se nechají volné), k výstupnímu transformátoru se připojí citlivý dynamický reproduktor s permanentním magnetem (primární vývody se nechají volné) a v úplném tichu se hledá taková vzájemná poloha, při které není z reproduktoru slyšet žádný síťový brum.

Je jedno, zda stavíte s elektronkami dvoulampovku, vysílač, kytarový zesilovač nebo Hi-end stereo. Pokud dodržíte tyto zásady, bude přístroj nejen dobře fungovat (bez nežádoucího brumu, rušení a nestability), ale bude i přehledný pro opravy, půjde dobře čistit a udržovat. Prodloužíte tím jeho životnost i spolehlivost a sobě ušetříte starosti, zklamání i peníze.

[autor: OK2TAR; datum: 4.5.2018; licence: CC-BY-ND]


§ Upozornění:
Informace obsažené na těchto stránkách jsou poskytovány „tak jak jsou", bez jakýchkoli záruk. Veškerá rizika související s použitím těchto informací přebírá uživatel. Tyto stránky obsahují informace, získané vlastním studiem a praktickými pokusy. Při nich nebyla důsledně řešena problematika bezpečnosti, ochrany před úrazem nebo škodou, ani souladu s platnými normami, bezpečnostními nebo jinými předpisy. Stránky jsou proto pouze informací o vlastních poznatcích, studiu a zkušenostech, nejsou odbornou radou nebo odborným návodem ve smyslu nového Občanského zákoníku. Praktickým využitím těchto informací podstupujete riziko škody nebo úrazu. Veškerá rizika podstupuje sami a autor stránek za ně nepřebírá žádnou zodpovědnost. Výrobu nebo úpravy všech zde uvedených zařízení provádí každý na vlastní nebezpečí. Výkresy, náčrty a konstrukce neprošly žádným schválením podle ČSN, ISO ani jiných norem a je věcí realizátora, aby si toto zajistil.


[ hlavní stránka ] - [ oprášená historie - úvod ]