Přijímač se dvěma tranzistory

expedice-bílý-tesák    technika    ostatní    přijímač se dvěma tranzistory

Před nějakým časem mě na internetu zaujalo schéma jednoho dvoutranzistorového přijímače. Sice je tam takových plánků spousta, ale tenhle mě zaujal nejen svou jednoduchostí, ale především tím, že jeho autor využil kladnou vysokofrekvenční zpětnou vazbu - což už tak obvyklé u těchto jednoduchých schémátek nebývá. Většinou jsou tyto přijímače publikovány buď jako čistě přímozesilující bez zpětné vazby nebo jsou řešené jako reflexní. Použití zpětné vazby dávalo naději, že by přijímač mohl být i s obyčejnou ferritovou anténou dostatečně citlivý i selektivní a vymykat se tím ze škály běžných rádií určených pro nenáročné začátečníky.

Kdysi jsem podobné hračičky stavěl. A tak jsem si říkal, že zapojení vyzkouším, abych zjistil, co se od něj dá čekat. Za našeho mládí by se takové rádio dalo postavit zkombinováním germaniových tranzistorů. Na prvním stupni 155NU70 a na druhém GC5xx, protože na nic lepšího jsme v té době prostě nedosáhli. Současné zapojení bývá osazováno transistory 2SC3112, ale na jednom internetovém fóru novějšího data si konstruktéři velmi pochvalovali použití tranzistorů BC550C.

"Inu co", říkal jsem si, "součástky stojí pár korun a za pokus nic nedám. Doba se změnila, pokrok v polovodičích poskočil dopředu, třeba to bude hrát podstatně lépe, než před čtyřiceti lety s těmi mými někdejšími eNÚčky a GéCéčky". Příležitostně jsem si na e-shopu součástky objednal. Nedávno bylo venku tak ošklivo, že by ani psa nevyhnal (jen ta naše otrlá kobyla se v dešti dál nerušeně popásala a vůbec jí to nevadilo). Vyhrabal jsem připravený pytlíček součástek s několika odpory, kondenzátory i dvěma tranzistory BC550C ze skříňky, uvařil si kafe a dal jsem se do zapojování.

Původní schéma zapojení:

Přijímač se dvěma tranzistory

Ke schématu asi není moc co dodat (vypínačem se to zapíná, ladícím kondenzátorem se ladí a potenciometrem řídí zpětná vazbá. Čím je běžec nastavený dál od země a blíž k odbočce cívky, tím silnější zpětná vazba ve výsledku je).

Protože to byl prvotní pokus, sestavoval jsem přijímač jen na pájecí liště. Po ověření funkce jsem měl v plánu zabudovat rádio do dřevěné skříňky spolu s vysokoohmovým reproduktorem z televizoru Nišava. Ve schématu je doporučený reproduktor s výrazně větší impedancí než 10 ohmů. Reproduktor z Nišavy měl impedanci okolo 600 ohmů. Byl výrobcem určený pro přímé připojení k elektronkovému koncovému stupni zvukové části televizoru, bez výstupního transformátoru. Měl výtečnou citlivost a dokázal hrát i po připojení na prostou krystalku. Proto jsem ho léta pečlivě opatroval s tím, že se bude jednou na něco hodit. A ta chvíle přišla nyní. Leč bohužel... Ukázalo se, že léta skladovaný reproduktor už není funkční. Vysokoohmová kmitačka, navinutá jemným drátkem, byla někde uvnitř přerušená. A tak mi nezbylo, než použít k přijímači větší 4 ohmový dynamický reproduktor doplněný výstupním transformátorkem VT35.

Jak to u jednoduchých nezáludných zapojení bývá, rádio skutečně hrálo... Ale to je asi tak jediné, co by se o něm dalo pozitivního říci. Prostě žádný zázrak se nekonal. Ani moderní tranzistory neudělaly z dvoutranzistoráčku nic převratnějšího, než jsme znali za našeho mládí my. Přijímač je na reproduktor poslouchatelný jen v úplně tiché místnosti. Citlivost dostačuje na poslech dvou našich nejsilnějších středovlnných rozhlasových stanic - Českého rozhlasu Dvojky a rádia Dechovka. Aby se vám příjem zdařil, musíte mít správně nasměrovanou ferritovou anténu (a to i když jste poměrně blízko vysílače Dobrochov, jako já) a chvíli hledat dobré nastavení potenciometru zpětné vazby. Pokud totiž máte zpětnou vazbu ubranou na minimum, je přijímač prakticky hluchý a budete ladit marně. Pokud to s ní naopak přeženete, rozkmitá se přijímač mimo slyšitelné spektrum a opět není schopen příjmu. Celkově vzato je tento přijímač osazený moderními transistory dost choulostivý a má sklony k různým parazitním VF zákmitům, zvláště pokud jej zkoušíte stavět rozvláčně na prkénku. Spolehlivě bude pracovat pouze tehdy, když budou všechny propoje mezi součástkami co nekratší. Platí to zejména o umístění potenciometru zpětné vazby, který musí být bezprostředně u destičky se součástkami, ovládaný dlouhou (nejlépe izolovanou) hřídelí.

Při pokusech jsem napájel přijímač ze stabilizovaného laboratorního zdroje. Díky tomu se odhalily některé zajímavé souvislosti. Předně to, že přijímač je velmi úsporný. Odběr proudu jen lehce převyšuje 1 mA. Při napájení 9 V= je celkový příkon 0,009 wattu. Pak je víc než logické, že při tak malém příkonu toho nelze z reproduktoru příliš moc očekávat a to ani když použijete kvalitní dynamik o průměru membrány 20cm. Zvýšení napájecího napětí na 18 voltů přineslo sice určité zvýšení hlasitosti, ale nikterak zásadní, aby se vyplatilo u přijímače používat dvě devítivoltové baterie. Výsledek byl jen ten, že spotřeba vzrostla na 2 mA a zpětná vazba (na kterou má napájecí napětí zásadní vliv), se začala v krajní poloze projevovat nepříjemným kvičením. Připojení dlouhé venkovní antény hlasitost mírně zvýšilo, ale už začalo docházet k nepříjemnému zkreslení reprodukce.

Takže závěrem - ano, rádio hraje, ale zázraky od něj nečekejte. Podle mého je v praxi použitelné nikoliv na reproduktor, ale především na sluchátka. To má rozhodně smysl. Pak se přijímač opravdu nemá za co stydět. Při použití kvalitních nízkoohmových sluchátek (2x 8 ohmů), připojených přes vhodné výstupní trafo přímo na druhý tranzistor (viz. schéma níže) to hraje opravdu pěkně. Díky nepatrné spotřebě vám jedna alkalická devítivoltová baterie vystačí téměř na 500 hodin poslechu. To určitě s žádným jiným přijímačem tak snadno nedokážete. Bohužel v základní úpravě se musíte spokojit jen s poslechem na středních vlnách. Díky ferritové anténě vychází přijímač malý, skladný a můžete ho poslouchat i v místech, kde pro jiné jednoduché přijímače nemůžete zřídit dlouhou venkovní anténu.

Upravené schéma zapojení:

Přijímač se dvěma tranzistory - verze 2



Pokud se přijímač rozhodnete stavět, pamatujte, že je to zpětnovazební audion, nikoli superhet. Co tím chci říci? Především to, že u běžného tranzistorového rádia, které je konstruované jako superhet, je vinutí ferritové antény součástí vstupního obvodu, zatím co skutečnou stabilitu naladěné frekvence drží odstíněný oscilátor. Přiblížení ruky k ferritové anténě proto naladění přijímače neovlivňuje. Ale u tohoto přijímače je ferritová anténa přímo součástí hlavního ladícího okruhu. Jakékoli změny v jejím okolí se okamžitě projevují na naladění přijímače. Proto je vhodné na to při stavbě pamatovat a umístit ferritku co možná daleko dozadu, dál od přední stěny s knoflíky a reproduktorem. Aby mohla anténa přijímat, musí být krabička přijímače z plastu, dřeva nebo kartonu. Ale samotnou přední stěnu s knoflíky udělejte z hliníkového plechu nebo u plastové krabičky přední stěnu, kde budou knoflíky, zezadu polepte staniolem a spojte se záporným pólem baterie. To všechno proto, abyste minimalizovali vliv přiblížení ruky (kterou budete ovládat ladící kondenzátor a zpětnovazební potenciometr) na naladění přijímače. Ale ani tak není stabilita bůh ví jaká. Uvažovat třeba o doplnění krátkovlnného rozsahu, kde je přesnost ladění zásadní podmínkou, nemá cenu.

Experimentoval jsem s tímto přijímačem celé odpoledne, ale výrazněji "vytunit" se mi ho s danými součástkami nepodařilo. A tak vlastně s díky vzpomínám na začátky se svými prvními dvoulampovkami. Ty byly srovnatelně jednoduché, ale narozdíl od této polovodičové hračky měly pro mne podstatně větší užitnou hodnotu. Jejich 4 až 6 wattů výstupního výkonu hravě zvládlo ozvučit celou místnost. I přijímat na všech tehdejších vlnových rozsazích (DV, SV, KV) s docela slušnou citlivostí spoustu tuzemských i zahraničních stanic. Kdybych v mládí nečuchl k elektronkám a začínal jen tímhle dvoutranzistoráčkem, asi by mě to moc nezaujalo a místo elektrotechniky bych se dnes ve volném čase nejspíš věnoval nějakému úplně jinému hobby. Možná lepil plastová letadýlka nebo sbíral známky.

[autor: OK2TAR; datum: 13.7.2019; licence: CC-BY-ND]


§ Upozornění:
Informace obsažené na těchto stránkách jsou poskytovány „tak jak jsou", bez jakýchkoli záruk. Veškerá rizika související s použitím těchto informací přebírá uživatel. Tyto stránky obsahují informace, získané vlastním studiem a praktickými pokusy. Při nich nebyla důsledně řešena problematika bezpečnosti, ochrany před úrazem nebo škodou, ani souladu s platnými normami, bezpečnostními nebo jinými předpisy. Stránky jsou proto pouze informací o vlastních poznatcích, studiu a zkušenostech, nejsou odbornou radou nebo odborným návodem ve smyslu nového Občanského zákoníku. Praktickým využitím těchto informací podstupujete riziko škody nebo úrazu. Veškerá rizika podstupuje sami a autor stránek za ně nepřebírá žádnou zodpovědnost. Výrobu nebo úpravy všech zde uvedených zařízení provádí každý na vlastní nebezpečí. Výkresy, náčrty a konstrukce neprošly žádným schválením podle ČSN, ISO ani jiných norem a je věcí realizátora, aby si toto zajistil.


[ hlavní stránka ] - [ oprášená historie - úvod ]