Už mnoho let používám na expedici i na menších singl-portejblech malý duralový teleskopický stožárek. Je to vlastně jen nepatrně upravená jakási vertikální anténa z vojenského výprodeje (určená původně asi k R123), kterou jsem koupil na radioamatérské burze. Celek se skládá z pěti částí, které lze vzájemně kombinovat. Jedním ze základních dílů je teleskopická část skládající se ze čtyř trubek zasunutých do sebe. Dále k sestavě patří čtyři samostatné nádstavné tyčky odstupňovaných průměrů, které se vzájemně spojují pomocí bajonetového zámku. Celková přepravní délka ve složeném stavu je 158 cm. Váha celé sestavy je 4 kg (samotná teleskopická část váží necelé 3kg). Výsuvné díly teleskopické části jsou mezi sebou zajištěny západkami a mimo to jsou uvnitř každého dílu ještě třecí kontakty, které zajišťují dokonalé elektrické spojení jednotlivých výsuvných dílů mezi sebou. Trubky jsou v dolní části navrtány, aby se v nich nenashromáždila voda. Patní část stožáru je ozávitována, takže není problém patu našroubovat na izolátor nebo do nějakého jiného vhodného držáku. Aby bylo použití stožárku opravdu univerzální, je zapotřebí surový stožárek upravit. Především ho doplnit kotevními lanky a kolíky (protože originální části ve vojenském výprodeji k dispozici nebyly). Jako kolíky se osvědčily třicetipěticeticentimetrové kusy ocelového úhelníku L-25x25x2. Jako lanka posloužily čtyři šestimetrové kusy syntetické pletené šňůry o průměru 6mm zakončené karabinami. Aby se na měkké hlíně pata stožáru vlastní váhou nebořila, použili jsme jednou jako podložku hliníkové čelo z nízkootáčkového asynchronního elektromotoru z pračky Tatramat. Na expedici se to osvěčilo a používáme to tak dodnes. Když však jedu na portejbl sám a chybí mi druhé ruce, mám místo hliníkového talíře našroubovaný na konec stožárku ostrý bodec. To mi umožňuje nevysunutý stožár bez cizí pomocí svisle zapíchnout, v klidu si rozměřit vhodnou pozici kolíků a volně uvázat kotvící lanka. Když se to udělá zodpovědně a s rozmyslem, při vysunutí stožárku se lanka napnou a kotvy anténu udrží. Pak stačí jen mírně napnout a je hotovo. Na tvrdém podkladu si naopak vypomáhám tak, že ke střešnímu nosiči auta připevním kovovou vodlici, k ní stožárek přitáhnu gumou a pak vstyčím. Drží to pevně a při použití lehčích antén za bezvětří pak není zapotřebí používat ani kotvy.
Základní rozměry stožárku:
Fotogalerie:
Po najetí myší na obrázek se zobrazí textový popisek.
Kliknutím na obrázek ho lze zvětšit, kliknutím na zvětšený obrázek se okno opět zavře.
(Některý počítač bude požadovat odsouhlasit „Povolit automaticky otevíraná okna z tohoto webu.“)
